Vendy jsem poznala na základě doporučení, když jsem potřebovala se sebou něco udělat. Celé dva roky jsme se věnovaly fyzické stránce a u toho rozebíraly psychické věci, bloky a strachy. Když Vendy vyprávěla o RUŠce, byla jsem trošku skeptická, zdálo se mi to nemožné, aby měl někdo takové schopnosti, že dokáže odblokovat určité bloky a strach z různých věcí, zároveň i bolesti bez zjevných příčin. Často jsme řešily můj strach z výšek a že mě to omezuje v tom, abych lépe zvládala překážky na svých sparťanských a gladiátorských závodech. Ani na rozhlednu jsem nevylezla, popadl mě vždy panický strach. Vendy o této metodě mluvila tak dlouho a přesvědčivě, že jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. Nebudu popisovat samotné sezení, neměla jsem úplně příjemné pocity, ale to k tomu asi patří. Nicméně pointa je taková, že aniž bych o tom přemýšlela, dva měsíce po RUŠ sezení jsme byli s manželem na dovolené a zamířili k jedné rozhledně. Manžel říká: „Asi nepůjdeš nahoru viď?“ Říkám si, no uvidím. Najednou jsem byla nahoře, ani nevím jak. Stála jsem tam a dívala se do dáli. V tu chvíli mi to nedošlo, až když se mě manžel ptá, jestli mi to odbourala Vendy… no asi je to trošku čarodějka, ale co, hlavně, že to funguje 😊